Jdi na obsah Jdi na menu
 


"Ona viděla, co já tólkingovala? Dis plejs is ríly teribl, já se efrejduju very mač hír." šeptal vzrušeně Mustafa bin Sulájem, arabský šejk hledající v Čechách zážitky pro svou novou dobrodružnou knihu. Není divu, že má Mustafa strach - temný les nijak nepřidá na pocitu bezpečí a silueta hradní zříceniny v povzdálí tu strašidelnou atmosféru ještě umocňuje. A to se rozhodně nedá říct, že by byl šejk nějaký poseroutka, ale znáte to, lesy jsou plné divé zvěře, podivných bytostí a strašidel a jeden nebohý človíček proti nim nic nezmůže. I když jeden...někde by tu měli být ještě Hans s Jochenem, dva germánští poskoci.

"Nonsens! Typiše nonsens, unglaublich! Neuvěržitelné! Ich vajs nicht, která ercdum chlafa toto vymyslála? Že já nezůstala in majn haus v Báden-Virtnberk! Měla poslechnout majn mutr Gertruda, ona řžikala das!" lamentuje polohlasně Hans a jakoby teď mluvil i za Jochena, protože ten zrovna nemůže od strachu vydat ani hlásku a navíc neustále klopýtá o kamení a kořeny, kterých je tu požehnaně. Tohle jsou zrovna ty momenty, kdy jednomu dojde, že služba u bin Sulájemů, to je někdy docela rizikové povolání a že to za těch stopadesátšest euro denní mzdy skoro ani nestojí.

Ale abychom si vysvětlili, kam tahle podivná trojice vlastně jde. Když vyráželi z hájovny, kde už dobrý týden přespávají, měli pochopitelně v plánu navštívit onen blízký hrad, jenže jak to tak vypadá, budou rádi, když ještě někdy najdou místo, z kterého k tomuto podivnému dobrodružství vyráželi. Totiž, šejk je sice vybaven hypermoderní GPS navigací, jenže neví ani zbla, jak to zařízení používat, jakkoli je to člověk přirozeně inteligentní a bystrý. Co je mu momentálně platné, že si může zjistit přesnou souřadnicovou polohu jeho malíčku pravé nohy a dokáže si na mapě jakýkoli bod zaměřit s rozlišením na milimetr čtvereční, když chybí tlačítko "domů".

"Kdybych mochla řžict, majn líbe šejk," ozve se najednou Jochen, "hír ist dunkl jako v pérdeli." - zřejmě se domnívá, že je to něco, co bude Mustafa považovat za novinku, a že ho to snad přesvědčí se vrátit. Jenže šejk kráčí co nejodhodlaněji vpřed a názor bývalého neúspěšného chemika z Bayerwaldu ho absolutně nezajímá. "Gou, gou, už my být brzo on dis kásl, jú vil sí!" Kdoví, jak dlouho by se spolu takhle dohadovali, nebýt té nemilé události, že zpoza stromu právě cosi vyskočilo. Na přesnou identifikaci je bohužel moc velká tma a ta pochopitelně dává prostor různým dohadům a hypotézám.

"Poltrgajst!" vykřikl omdlívající Hans, čímž projevil svou absolutní neznalost oboru strašidel, neboť z běžného ducha málokdy táhne alkohol na deset metrů.

"Éééém, copa je to za chcípáky? Volééé, to je ééém, zasss...zasss...zajímavý. Volééé, nelež v tutom, ééém, nastydnou ti kulky a bude z tebe, ééém, moje Mařka, volééé." promluvilo to strašidlo a zřejmě samo sebe tak pobavilo, že se začalo hlasitě smát. Škoda, že co se týče cizinců, byla jeho mluva tak nesrozumitelná, že i kdyby nakrásně měli trojnásobek hodin Českého jazyka, než mají, tak by mu stejně nerozuměli. Celou situaci hodlal zachránit šejk, neboť cítil povinnost zachovat se jako hrdina.

"Luk, maj dýr goust! Vý ár tjúristi, andrstent? A my dont andrstent co povídala. Mlufila plís ingliš? Nebo džermen?" snažil se o komunikaci se strašidlem, ale s velkou odezvou se nesetkal, spíš naopak. Lesní duch se nebezpečně a výhrůžně nahnul, zřejmě aby šejka mohl sežrat. Ale to už omdlel i Jochen, který do té chvíle bezmocně drkotal zuby za nejbližším stromem.

"Poslechni, ééém, ty kluku cizáckej, ééém, copa je to za debily, ééém, že chrápou tuná? A copa mi to vykládáš? Zkama jsi, ééém? Poď, dáme si u mě v hájovně z placatky každej decku, jo? Abys, ééém, nepovídal tam u vás v tý díře, odkama jsi, ééém, že jsme tu zlí na turisti." upadlo halekající strašidlo šejkovi kolem krku. Bohužel, přátelské gesto nemusí vždycky padnout na úrodnou půdu, zvlášť, když je taková tma a jste v lese. Spíš to ze strany arabského turisty vypadá tak, že ho chce strašidlo zardousit. Naštěstí má Mustafa diplomatické myšlení a není divu, že se ho pokusí využít. "Nečoukovat mě, plís, já být moc jank na exitus!"

"Ale prdlajs exitus, kámo, ééém, já vydržim ranec, kapišto? Ňákej půllitr myslivce, copa je to pro takovej kus chlapa, ééém." vykřiklo neartikulovaně strašidlo a zřejmě ho to tak unavilo, že sebou pláclo o zem do listí. V šejkově hlavě blesklo, že je to možná poslední příležitost, kdy nepozorovaně zmizet. Sebral dva polomrtvé poskoky a bezmyšlenkovitě utíkal směrem, kterým tušil příbytek, v kterém přechodně přebývají. Než se nadál, stál s oběma germány v podpaží před hájovnou.

"Hans! Jochen! Gou, gou, já odraningovala a goust je in dis forest někde." budil šejk možná trochu nešetrně svůj doprovod a dá se říct, že byl v této činnosti docela úspěšný. Akorát fialové tváře od probouzecích políčků svědčily o tom, že ne vždy je potřeba hrubá síla. Dobrá věc se ale podařila a tak mohl Hans nadšeně vykřiknout: "Forsthaus! Danke šén, majn got!"

Jen pan domácí nebyl doma. A nebyl doma ani ráno, když celá skupina opět vyrážela znovu dobýt hradní zříceninu. "I fink, maj dýr Hans, že gejmkípr, mistr hajný, vos sežrán in dis dárk forest baj sač a goust! Vot dů jů fink?"
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář