Jdi na obsah Jdi na menu
 


"Dis is samfink lajk pidel, ór hau de babičžka sej dis. Samfink lajk dis, ríly?" zeptal se zmatený Mustafa bin Sulájem, když se svými dvěma poskoky dorazil na kraj Žabovřesk. Dá se říct, že už se dokonale probral ze šoku, způsobeného svým předchozím dobrodružstvím a další už ho zase lákala silou takřka nesnesitelnou.

Bohužel, Žabovřesky neoplývají zrovna nějakou zvláštní zábavou, i kriminalita tady pokulhává od té doby, co do úřadu nastoupil nový policejní šéf a zavedl novou, neotřelou formu trestů. Hříšníci si museli odkroutit svůj trest pracemi v kostele. A o této praktice se dozvěděl i Mustafa. Samozřejmě, chtěl být u toho, ale nenápadně, aby celý proces nebyl tak vzácnou návštěvou ovlivněn. Jen jak to zařídit.

"Lukingovala, maj dýr Jochen, kukala doraningovala za nějaká grentmádr, ona ólvejs poradila dobrá, a dělala tólkinkgovala, jak se mý, Mustafa bin Sulájem, proplazila do polís stejšn, aby byla za zločinec." začal ihned rozdávat rozkazy. Ale s pochopením se nestkal. Jochen, který stále nemohl zapomenout na to, že možná vytvořil nějakou novou netušenou výbušnou směs a trápil se vlastní zapomětlivostí, rozhodně nehodlal někam běhat a ještě k tomu se bavit se starými babkami, co stejně většinou mluví z cesty a člověk se nikdy nedozví nic kloudného, mimo jistě užitečných informací o Karlu Gottovi a Agátě Hanychové. Rodinné problémy a plastické operace místních celebrit ale Jochena nezajímají, neboť je inteligent a domívá se, že sbírání drbů souvisí s nízkou inteligencí. Dokonce by se dalo říct, že se proto drbů doslova štítí. A z uvedených důvodů tak rozkaz nesplnil a bylo to snad poprvé, kdy o dalším z šejkových šílených nápadů ani nepolemizoval. Ani nemusel. Znechucený úšklebek vydal za dvacet košatých rozvitých vět, tak vzácné záležitosti, alespoň co se Jochenova vyjadřování týče.

Naštěstí se ozval velezkušený a místími poměry ošlehaný Jouza. "Počůvajte, pánko velkomožný, nebehala za takými kořenmi, v kludu si sadla a nechala Jochena po tej rachote s baťohmi odychnúť. Ja viem ako sa dostať do diery. Dobehli do tej onej samošky a ukradli tam flašu slivovičky. Pokial ich nechytia, mame vel'a čo popíjať, ak ich chytia, budú v kriminale. Tak ako tak urobíte dobre." poradil Mustafovi bez mrknutí oka. Svého pána ale nijak zvlášť nenadchnul. "Mý, very bik šejk from Arábija gouink kradla v zupamárket? Fólingovala ona z višňa? Aj dont nou co by musela Mustafa bin Sulájem udělala chrůza, aby goungovala kradla. Jousa, jú ár de bigist ťululumťa aj evr sín." Marně se Jouza namáhal. Když už byl s psychickými silami v koncích a vyčerpal všechny rozumné argumenty, nabídl se raději pro tu nebezpečnou výpravu sám. A jak řekl, tak i učinil. Odběhl do samoobsluhy a dobrou půlhodinku se nevracel.

Když už bylo čekání k nevydržení, rozřízly vzduch policjení sirény. Jochen, který už zase spal, se trhnutím probral a začal inhed poděšeně volat: "Majn got! Policaj! Laufovala, běhala, dělala! Oni bacilovali ojr nebochá chlafa, až nás chytila, ich nechtít!" a tahal šejka z policejního dostřelu. Ten se však nehodlal vzdálit ani o centimetr. Naštěstí i Jochen se upokojil, když se zjistilo, že policjení vůz za ohromného skřípění brzd zastavil před samoobsluhou a podivné dvojice si nevšiml ani jeden ze třech přítomných příslušníků. "Pomáhat a chránit!" zakřičeli všichni policicsté jak na odmávnutí jakýsi bojový pokřik a s proklatě nízko zavěšenými kolty vběhli do potravinového ráje.

Celá akce trvala jen chvíli, pachatel Jouza při zatčení nekladl rozhodně žádný odpor, ačkoli paní vedoucí byla schopná na smrt všech příbuzných odpřísánout, že se ten člověk choval ještě před chvílí jako naprostý šílenec. "To je zvíře, pane orgán!" křičela doslova. Když se po dvou hodinách sepsaly potřebné protokoly a vše se podepsalo a vyšetřilo, naložili policisté dobrovolníka Jouzu do bílozelené felicie a s rachotem sirény odjeli. To se ale Mustafovi nelíbilo. Jistě, jak může nebohý cizinec vědět, kde je tady služebna. Situaci uklidnil Jochen, který se až do této chvíle náramně bavil. "Berúhingunk finden, majn šejk, uklidovala se. Kukala, das ist ona góteshaus." ukazoval někam za první řadu budov v okolí. A skutečně, věž kostela byla k neřehlédnutí. I Mustafa jí spatřil na první pohled.

Přeběhli tedy ke kostelu a dorazili právě včas. Policejní felicie už zase skřípěla brzdami a tak tak, že nenarazila do masivního plotu. A už tu byl místní farář a vítal osazenstvo toho důvěrně známého vozu jako ztracené syny. Hovor však byl veden moc potichu na to, aby z něj šejk a Jochen něco srozumitelného zaslechli, ale ujistili se navzájem, že jim to Jouza jistě rád vypoví, až celé to dobrodružství skončí. Farárův úsměv na rtech však brzy zmizel stejně rychle, jak se objevil.

"Co to je, bratři? Vždyť ta osoba vypadá jako čert! Tato osoba nemůže vstupit do našich dveří, neboť bychom museli celý kostelík znovu vysvětit! Tohoto hříšníka musíte vytrestat sami." bránil se kněz s jasně patrným odporem, jen co spoutaného zlodějíčka vyložili na chodník. Co teď, to nevěděl ani jeden z policistů. Do kostela nemůže, trest si zaslouží a vězení už v Žabovřeskách dávno zrušili, a to včetně soudů. Jinam ho odvézt také nemůžou, vždyť by poškodili zářnou pověst jejich milovaného bydliště. Když mu natlučou, bude si stěžovat a mohly by z toho být akorát potíže. "Tak ho puftíme, Fenco, co fíkáš?" povídá po chvilce dumání ten větší a šišlavější. "Nikomu to nefekneme a tady pan Joufa nám flíbí, že uf bude hodný a hlafně, fe odjede fe Fabofcefk."

To se líbilo i jeho kolegovi, znamenalo to, že nebude muset přemýšlet, což dělal k smrti nerad a navíc - případ bude vyřešen za zlomek původně plánované doby a oba upracovaní mládenci si budou moct jet odpočinout ke kávě na svou oblíbenou benzínovou pumpu. Za hlasité chvály faráře, který neustále opakoval, že i bůh již mluvil o odpuštění svým bližním, i když tenhle zrovna nevypadá na bližního, provinilého Jouzu propustili a jak se dohodli, domluvili mu, že má zmizet z toho láskou a nulovou kriminalitou proslaveného městečka.

A tak se Mustafa nedozvěděl, jak se v Žabovřeskách trestají hříšníci. Naštěstí však nechtěl celé martyrium absolvovat i s Jochenem, neboť usoudil, že když se faráři nelíbil Jouza, nebude to s neúspěšnými chemickými reakcemi poznamenaným Jochenem o mnoho slavnější. Namířil si to proto směrem ven z té podivné díry, ale spokojen nebyl, to rozhodně ne!
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář