Pokaždé, když chlap navštíví svou osiřelou kuchyni, jakožto průměrně inteligentní tvor pochopí jednu důležitou věc, a to, že je sice velice krásné mít jakési iluze o vlastních dovednostech, ale člověk se jich moc nenají. V životě chlapa bez ženy je totiž hned několik překážek, které spolehlivě zaplaší jakýkoli náznak snahy o opravdové vaření. Mezi ně se dají počítat návštěvy pohostinství za účelem dodržování pitného režimu, zahnání nejhoršího hladu pomocí utopenců, hledání možných obětí na post budoucí životní partnerky a docházení do zaměstnání. Ale hlavně, což je pro muže typické, není náš hrdina schopen najít jedinou věc, která je k vaření normálně potřeba, a to ani za předpokladu, že se pořádně rozhlédne a rentgenovým pohledem hypnotizuje každý kousek své kuchyně. Tahle mužská kuchyně je zkrátka pěkný bordel, takže se v ní odehrává stále stejný děj. Motivace k vaření je vzhledem k popsanému téměř nulová, a proto veškeré náznaky o tepelnou úpravu čehokoli ohřevem v mikrovlnné troubě končí fiaskem.
Správný muž po vzoru Don Quijota bojuje s nepořádkem dle svého nejlepšího svědomí, ale zkušenosti jiných, podobně postižených jedinců, naznačují, že se už od samého počátku jedná o boj nerovný a bez nastolení nového systému je i ten sebeinteligentnější tvor mužského pohlaví beznadějně ztracen. Nelze totiž opomenout, že se v případě zorientování se v místnosti zvané kuchyně jedná o disciplínu pro muže dosud neprobádanou. Jenom si vezměte, k čemu všemu v kuchyni slouží například takové pytlíky. To máme pytlíky na led, pytlíky na svačinu, pytlíky do mrazáku, pytlíky do koše, pytlíky, pytlíky, pytlíky. A mimo všech těch pytlíků nachází hladem vyhecovaný muž kdejaké sklenice od kyselých okurek, zátky od PET lahví, igelitové tašky, plastové lžičky , brčka , kelímky od jogurtů, krabičky od margarínu, reklamní otvíráky a haldu dalších zbytečností většinou z plastu, papíru nebo levného kovu. Prostě mistrně vytvořený chaos, který jeho žena nazývala systémem, „jež on prostě nemůže zaboha pochopit a zaplaťpánbů, že to ani nepotřebuje, jelikož nevaří a mimo pospávání u televize k ničemu kloudnému není“. A když se k již nashromážděným vrstvám přidá ještě dvoutýdenní snažení zasypat to všechno těmi zdánlivě důležitými důkazy o opět nabyté svobodě, kuchyně se přetvoří/promění v jeden příšerný a již téměř nevykliditelný chlív.
Jistě, bylo by nejjednodušší všechno to vzít a vyhodit, ale tomu brání především obyčejná pohodlnost posílená nejistotou, jestli ta či ona věc nebude nakonec ještě k užitku. A tak přijde na mysl muže bez ženy ta prozatím nejšílenější ze všech možných šíleností, a to že tomu dá jasný řád, tudíž že to všechno vytřídí, uklidí, vymyslí tomu místo a tak podobně. To totiž ještě netuší, že takové snahy vedou nejčastěji k totálnímu zhroucení jeho posledními událostmi velmi narušené psychiky, obzvlášť když se pořád uchyluje k metodě přesouvání bordelu z bodu A do bodu B. Pro prvotní orientaci není takový postup na škodu, ale vzhledem k tomu, že bod B velmi brzy přetéká, následuje přesun v opačném gardu zpět do bodu A a tak dále až do té doby, než pan horlivý uklízeč definitivně zešílí nebo veškerý obsah své kuchyně konečně vyhodí. Ani v jednom případě však nemůže očekávat nadšení svých sousedů, neboť povykující osoby poletující po chodbách a přeplněné popelnice nepatří k oblíbeným zpestřením jejich trudného života. Náš imaginární hrdina, muž opuštěný nerozumnou ženou, naštěstí čte tyto řádky a tak se dozví, co vlastně bude k užitku, co může vyhodit a kam co případně uložit (ale ze všeho nejdřív musí konečně vyhodit ten tři týdny starý zbytek salámu, ten už opravdu potřeba nebude, protože na dveřích bytu určitě nevisí jméno Flemming a i kdyby čistě teoreticky ano, tak penicilin vynalezl již mužův jmenovec před osmdesáti lety. (Škoda).
V typicky chlapské kuchyni je především přebytek pozůstatků jeho drobných závislostí, takže jako první musí logicky začít sbíráním krabiček od cigaret, kontrolou jejich obsahu, vysypáním deseti přeplněných popelníků, vytipováním si všech, i těch nejnepravděpodobnějších míst, kde se nacházejí lahve od piva a vyházením nevratných lahví od ostatních alkoholických nápojů. K tomuto účelu upotřebí muž například velký pytel nebo krabici od banánů, kam bude soustřeďovat veškerý odpad tohoto typu. Poloprázdným lahvím s rumem, je-li taková věc vůbec u běžného opuštěného pána k nalezení, bude nejlépe v baru. Nemá-li muž bar, udělá nejlépe, vytvoří-li si ho z nějaké ze skříněk, které tím alespoň odlehčí od květovaného servisu z výprodeje a skleniček po tchýni, co stejně jen chytají prach a v životě je nikdo nepoužil. Pokud tyto činnosti vykonává svědomitě, zbaví se úspěšně minimálně dvou vrstev svrchního chaosu a navíc má alespoň týden co kouřit. Ideální je, když přeplněné nádoby s čerstvými odpadky odnese do popelnice rovnou nebo je aspoň přemístí do předsíně, kde o ně ovšem spolehlivě zakopne při ranní cestě do zaměstnání, pokud si na celé to martyrium nevzal raději dovolenou.
Nyní musí opuštěný muž rozlousknout další oříšek. Totiž – v kuchyni existují tři druhy papíru. Prvním je papír toaletní, který bystrý muž jistě přemístí na záchod, kam patří. Může sice snadno dojít k záměně s kuchyňskými utěrkami, ale to je vzhledem k jejich vzájemné podobnosti z hlediska následného použití absolutně nepodstatné. Druhým typem jsou nepotřebné cáry, jako například romantické básničky vytvořené zamilovaným mužem jeho čerstvě bývalé ženě v době největší zaslepenosti. Tyto nechutnosti už chlapovi opravdu k ničemu nebudou, takže jim samozřejmě určí čestné místo v dalším pytli přemístěném do předsíně. A posledním, třetím typem papíru v kuchyni bývají důležité dokumenty typu kartičky do videopůjčovny nebo rodného listu, které rozumný muž uschová na předem určené místo. Tak kupříkladu rodný list je dokument typicky úřední a vzhledem k tomu, že už chlap není nejmladší a jeho složka se na matrice stoprocentně ztratila, neboť na úřadech je běžně ještě větší bordel než v jeho kuchyni, mohly by se účinky znehodnocení rodného listu rovnat například pandemii nějaké zákeřné choroby.
Ke zlozvykům manželek patří i přesypávání čehokoli do jakékoli nádoby, přirozeně neoznačené. Jelikož se ale manželka rozhodla definitivně v bytě nebydlet, vyhodí rozumný muž obsah pochybných nádob do koše, ovšem mimo kávy, pepře, cukru a soli, které pozná po chuti. Víc stejně nebude potřebovat.
Nyní by mělo být možné v kuchyni se aspoň trochu zorientovat. Jistě, není to ukázkový pořádek, ale aspoň lze teoreticky určit, kde co je.
Správný muž po vzoru Don Quijota bojuje s nepořádkem dle svého nejlepšího svědomí, ale zkušenosti jiných, podobně postižených jedinců, naznačují, že se už od samého počátku jedná o boj nerovný a bez nastolení nového systému je i ten sebeinteligentnější tvor mužského pohlaví beznadějně ztracen. Nelze totiž opomenout, že se v případě zorientování se v místnosti zvané kuchyně jedná o disciplínu pro muže dosud neprobádanou. Jenom si vezměte, k čemu všemu v kuchyni slouží například takové pytlíky. To máme pytlíky na led, pytlíky na svačinu, pytlíky do mrazáku, pytlíky do koše, pytlíky, pytlíky, pytlíky. A mimo všech těch pytlíků nachází hladem vyhecovaný muž kdejaké sklenice od kyselých okurek, zátky od PET lahví, igelitové tašky, plastové lžičky , brčka , kelímky od jogurtů, krabičky od margarínu, reklamní otvíráky a haldu dalších zbytečností většinou z plastu, papíru nebo levného kovu. Prostě mistrně vytvořený chaos, který jeho žena nazývala systémem, „jež on prostě nemůže zaboha pochopit a zaplaťpánbů, že to ani nepotřebuje, jelikož nevaří a mimo pospávání u televize k ničemu kloudnému není“. A když se k již nashromážděným vrstvám přidá ještě dvoutýdenní snažení zasypat to všechno těmi zdánlivě důležitými důkazy o opět nabyté svobodě, kuchyně se přetvoří/promění v jeden příšerný a již téměř nevykliditelný chlív.
Jistě, bylo by nejjednodušší všechno to vzít a vyhodit, ale tomu brání především obyčejná pohodlnost posílená nejistotou, jestli ta či ona věc nebude nakonec ještě k užitku. A tak přijde na mysl muže bez ženy ta prozatím nejšílenější ze všech možných šíleností, a to že tomu dá jasný řád, tudíž že to všechno vytřídí, uklidí, vymyslí tomu místo a tak podobně. To totiž ještě netuší, že takové snahy vedou nejčastěji k totálnímu zhroucení jeho posledními událostmi velmi narušené psychiky, obzvlášť když se pořád uchyluje k metodě přesouvání bordelu z bodu A do bodu B. Pro prvotní orientaci není takový postup na škodu, ale vzhledem k tomu, že bod B velmi brzy přetéká, následuje přesun v opačném gardu zpět do bodu A a tak dále až do té doby, než pan horlivý uklízeč definitivně zešílí nebo veškerý obsah své kuchyně konečně vyhodí. Ani v jednom případě však nemůže očekávat nadšení svých sousedů, neboť povykující osoby poletující po chodbách a přeplněné popelnice nepatří k oblíbeným zpestřením jejich trudného života. Náš imaginární hrdina, muž opuštěný nerozumnou ženou, naštěstí čte tyto řádky a tak se dozví, co vlastně bude k užitku, co může vyhodit a kam co případně uložit (ale ze všeho nejdřív musí konečně vyhodit ten tři týdny starý zbytek salámu, ten už opravdu potřeba nebude, protože na dveřích bytu určitě nevisí jméno Flemming a i kdyby čistě teoreticky ano, tak penicilin vynalezl již mužův jmenovec před osmdesáti lety. (Škoda).
V typicky chlapské kuchyni je především přebytek pozůstatků jeho drobných závislostí, takže jako první musí logicky začít sbíráním krabiček od cigaret, kontrolou jejich obsahu, vysypáním deseti přeplněných popelníků, vytipováním si všech, i těch nejnepravděpodobnějších míst, kde se nacházejí lahve od piva a vyházením nevratných lahví od ostatních alkoholických nápojů. K tomuto účelu upotřebí muž například velký pytel nebo krabici od banánů, kam bude soustřeďovat veškerý odpad tohoto typu. Poloprázdným lahvím s rumem, je-li taková věc vůbec u běžného opuštěného pána k nalezení, bude nejlépe v baru. Nemá-li muž bar, udělá nejlépe, vytvoří-li si ho z nějaké ze skříněk, které tím alespoň odlehčí od květovaného servisu z výprodeje a skleniček po tchýni, co stejně jen chytají prach a v životě je nikdo nepoužil. Pokud tyto činnosti vykonává svědomitě, zbaví se úspěšně minimálně dvou vrstev svrchního chaosu a navíc má alespoň týden co kouřit. Ideální je, když přeplněné nádoby s čerstvými odpadky odnese do popelnice rovnou nebo je aspoň přemístí do předsíně, kde o ně ovšem spolehlivě zakopne při ranní cestě do zaměstnání, pokud si na celé to martyrium nevzal raději dovolenou.
Nyní musí opuštěný muž rozlousknout další oříšek. Totiž – v kuchyni existují tři druhy papíru. Prvním je papír toaletní, který bystrý muž jistě přemístí na záchod, kam patří. Může sice snadno dojít k záměně s kuchyňskými utěrkami, ale to je vzhledem k jejich vzájemné podobnosti z hlediska následného použití absolutně nepodstatné. Druhým typem jsou nepotřebné cáry, jako například romantické básničky vytvořené zamilovaným mužem jeho čerstvě bývalé ženě v době největší zaslepenosti. Tyto nechutnosti už chlapovi opravdu k ničemu nebudou, takže jim samozřejmě určí čestné místo v dalším pytli přemístěném do předsíně. A posledním, třetím typem papíru v kuchyni bývají důležité dokumenty typu kartičky do videopůjčovny nebo rodného listu, které rozumný muž uschová na předem určené místo. Tak kupříkladu rodný list je dokument typicky úřední a vzhledem k tomu, že už chlap není nejmladší a jeho složka se na matrice stoprocentně ztratila, neboť na úřadech je běžně ještě větší bordel než v jeho kuchyni, mohly by se účinky znehodnocení rodného listu rovnat například pandemii nějaké zákeřné choroby.
Ke zlozvykům manželek patří i přesypávání čehokoli do jakékoli nádoby, přirozeně neoznačené. Jelikož se ale manželka rozhodla definitivně v bytě nebydlet, vyhodí rozumný muž obsah pochybných nádob do koše, ovšem mimo kávy, pepře, cukru a soli, které pozná po chuti. Víc stejně nebude potřebovat.
Nyní by mělo být možné v kuchyni se aspoň trochu zorientovat. Jistě, není to ukázkový pořádek, ale aspoň lze teoreticky určit, kde co je.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář