Muž, kterého z jakýchkoli důvodů opustí žena, je vydán napospas různým překážkám. Mimo jiné má všude haldu nevypraného prádla, u kterého nemusí být vždy pravidlem, že je jeho vlastní, dřez plný láhví od piva, zem posetou obaly od sušenek a sendvičů z fast foodu a jeho příbytek zdobí i špinavá vana, momentálně naplněná neumytým nádobím, které se již nevešlo do dřezu. Semtam muž nalézá ve své vaně i předměty patřící do koše, což je ta příšerně vypadající věc, momentálně přetékající nepodstatnými zbytečnostmi, kupříkladu mýdlem, kartáčkem na zuby a podobně, z čehož vyplývá, že někde během cesty mezi těmito dvěma místy došlo pouze k prosté záměně ze zoufalství. K průvodním znakům opuštěného chlapa patří v neposlední řadě i neumyté nohy, věčně neoholená tvář, charakteristický hospodský odér a především nikdy neutuchající hlad.
Když má muž štěstí, má maminku, která mu jednou za měsíc přijede uklidit, uvařit, vyprat a vyžehlit a vůbec není podstatné, že si na prahu odplivne hnusem a odporem a prohlašuje něco ve smyslu, že do tohohle blešince příště vkročí jen přes vlastní mrtvolu a že její dospělý synek je dobytek a neznaboh. Je-li to maminka jak se patří, přijde příště zas.
Jenže pak jsou i takoví nešťastníci, jejichž maminka se buď sotva drží na nohou a není zrovna vhodné ji obtěžovat takovými prkotinami, jako je hlad a bordel, když ona zrovna řeší, jak to udělá, když se jí chce na záchod, ale nemůže najít francouzské hole. Anebo to není zas až tak hrozné – maminka je ve skvělé formě, ale prostě na to nemá chuť ani nervy. Každopádně taková nefunkční maminka je tak či tak k ničemu, tedy aspoň co se starosti o synkovu domácnost týče.
Muž bez ženy a s nefungující maminkou se pak logicky musí postarat o sebe sám, což je v podstatě téměř neřešitelný problém. Nejdříve si takový muž-chudák musí určit priority. Tento proces probíhá obvykle tak, že si muž zapálí uprostřed všeho toho chaosu cigaretu a zaposlouchá se. Jelikož bordel není slyšet, což se o kručícím žaludku říct nedá, stačí zavřít oči − a je uklizeno. Tedy pokud není muž alergický na drobný zápach hnijícího sýra na vrcholu celé té příšerné hromady nesmyslů v jeho koši, který majestátně ční uprostřed toho všeho jako pomník jeho opuštěnosti. Pokud mu ale taková skutečnost nedá spát, pak je zbytečně přefrnělý rozmazlenec a musí si k zavírání očí přidat ještě zacpávání nosu.
Jenže, jak si tak zacpává nos, pak mu dle stupně rozkladu onoho sýra zbyde buď pouze jedna nebo žádná ruka volná. Pokud je z těch šťastnějších a má alespoň jednu ruku volnou, pak jí stejně bude muset využít k rozhrnování cestiček mezi místnostmi. Takže, pomineme-li možnost, že by byl chobotnice, trpí drobným nedostatkem rukou použitelných k zacpání uší a to i v případě, že některou z dříve popsaných činností přetrpí a takto uvolněnou končetinu k výše popsanému meditativnímu cíli použije − neboť jak je vám z literatury a studia přírodopisu známo, uši má standardní muž za normálních okolností dvě, a tak jediným zvukem, který slyší, je kručení jeho zoufale prázdného žaludku.
Proto přichází v životě muže bez ženy další milník, který jde snadno zařadit hned vedle příchodu na svět, prvních odřenin a zlomenin, prvních poznámek za vyrušování, prvních ženských políbení a prvního sexu, prvního zaměstnání, svatby, prvního syna, druhého syna, první dcery a rozvodu. Totiž – nehledě na jistou dobu trvající zamyšlení, co vlastně mužovi sakra chybí (nic!), kručící žaludek ho nakonec přesvědčí o tom, že by bylo dobré seznámit se s vlastní kuchyní natolik, aby do budoucna tato změnila své poslání zásobárny na pivo, jehož je samozřejmě v lednici vždy dostatek, na místo, kde například dochází k zaplnění věčně prázdného žaludku nějakým božsky chutným jídlem. Bohužel, v kuchyni muže bez ženy je spousta věcí, které v chlapském podvědomí prozatím nemají jméno a není vůbec jisté, zda se budou pro vaření vlastně hodit. Každý další pokus o seznámení se s touto místností tak končí fiaskem nebo pořádnou opicí, přičemž obojí znamená v podstatě jediné. Kuchyně zatím zůstává místem, kde se spolehlivě vyskytuje pivo a kde se dá, při dobré vůli, najít nějaká ta nádoba na odložení nedopalku cigarety.
Sledujme tedy společně trnitou cestu muže za ovládnutím dovedností jeho ženy, která opustila společnou domácnost s cílem již ji nikdy nenavštívit. Pro běžného chlapa se jedná o boj rovný zápasu s hladovým medvědem, neboť i tady jde doslova o život.
Když má muž štěstí, má maminku, která mu jednou za měsíc přijede uklidit, uvařit, vyprat a vyžehlit a vůbec není podstatné, že si na prahu odplivne hnusem a odporem a prohlašuje něco ve smyslu, že do tohohle blešince příště vkročí jen přes vlastní mrtvolu a že její dospělý synek je dobytek a neznaboh. Je-li to maminka jak se patří, přijde příště zas.
Jenže pak jsou i takoví nešťastníci, jejichž maminka se buď sotva drží na nohou a není zrovna vhodné ji obtěžovat takovými prkotinami, jako je hlad a bordel, když ona zrovna řeší, jak to udělá, když se jí chce na záchod, ale nemůže najít francouzské hole. Anebo to není zas až tak hrozné – maminka je ve skvělé formě, ale prostě na to nemá chuť ani nervy. Každopádně taková nefunkční maminka je tak či tak k ničemu, tedy aspoň co se starosti o synkovu domácnost týče.
Muž bez ženy a s nefungující maminkou se pak logicky musí postarat o sebe sám, což je v podstatě téměř neřešitelný problém. Nejdříve si takový muž-chudák musí určit priority. Tento proces probíhá obvykle tak, že si muž zapálí uprostřed všeho toho chaosu cigaretu a zaposlouchá se. Jelikož bordel není slyšet, což se o kručícím žaludku říct nedá, stačí zavřít oči − a je uklizeno. Tedy pokud není muž alergický na drobný zápach hnijícího sýra na vrcholu celé té příšerné hromady nesmyslů v jeho koši, který majestátně ční uprostřed toho všeho jako pomník jeho opuštěnosti. Pokud mu ale taková skutečnost nedá spát, pak je zbytečně přefrnělý rozmazlenec a musí si k zavírání očí přidat ještě zacpávání nosu.
Jenže, jak si tak zacpává nos, pak mu dle stupně rozkladu onoho sýra zbyde buď pouze jedna nebo žádná ruka volná. Pokud je z těch šťastnějších a má alespoň jednu ruku volnou, pak jí stejně bude muset využít k rozhrnování cestiček mezi místnostmi. Takže, pomineme-li možnost, že by byl chobotnice, trpí drobným nedostatkem rukou použitelných k zacpání uší a to i v případě, že některou z dříve popsaných činností přetrpí a takto uvolněnou končetinu k výše popsanému meditativnímu cíli použije − neboť jak je vám z literatury a studia přírodopisu známo, uši má standardní muž za normálních okolností dvě, a tak jediným zvukem, který slyší, je kručení jeho zoufale prázdného žaludku.
Proto přichází v životě muže bez ženy další milník, který jde snadno zařadit hned vedle příchodu na svět, prvních odřenin a zlomenin, prvních poznámek za vyrušování, prvních ženských políbení a prvního sexu, prvního zaměstnání, svatby, prvního syna, druhého syna, první dcery a rozvodu. Totiž – nehledě na jistou dobu trvající zamyšlení, co vlastně mužovi sakra chybí (nic!), kručící žaludek ho nakonec přesvědčí o tom, že by bylo dobré seznámit se s vlastní kuchyní natolik, aby do budoucna tato změnila své poslání zásobárny na pivo, jehož je samozřejmě v lednici vždy dostatek, na místo, kde například dochází k zaplnění věčně prázdného žaludku nějakým božsky chutným jídlem. Bohužel, v kuchyni muže bez ženy je spousta věcí, které v chlapském podvědomí prozatím nemají jméno a není vůbec jisté, zda se budou pro vaření vlastně hodit. Každý další pokus o seznámení se s touto místností tak končí fiaskem nebo pořádnou opicí, přičemž obojí znamená v podstatě jediné. Kuchyně zatím zůstává místem, kde se spolehlivě vyskytuje pivo a kde se dá, při dobré vůli, najít nějaká ta nádoba na odložení nedopalku cigarety.
Sledujme tedy společně trnitou cestu muže za ovládnutím dovedností jeho ženy, která opustila společnou domácnost s cílem již ji nikdy nenavštívit. Pro běžného chlapa se jedná o boj rovný zápasu s hladovým medvědem, neboť i tady jde doslova o život.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
